Zpět na články

Větší než dinosauři. Seznamte se s lisowiciemi, slony triasu

Když by se na vás koncem triasu řítila třímetrová bestie s vizáží rozzuřeného nosorožce, nejspíše byste ji (tedy, pokud byste zrovna nebrali nohy na ramena) tipovali na dinosaura. Podle nejnovějších objevů ale mohlo jít o docela jiného tvora. Navzdory zažitým představám vás totiž do země nemusel zadupávat tvor z evoluční linie zahrnující dinosaury a ptáky, ale jeden z našich evolučních "bratranců" – savcovitý plaz rodu Lisowicia.

Umělecká rekonstrukce podoby Lisowicia bojani Umělecká rekonstrukce podoby Lisowicia bojani, zdroj: Profimedia.cz

Trias představoval v historii života zvláštní období. Sice se jednalo o první část druhohor, v jeho průběhu se ale živočišné i rostlinné skupiny teprve pomalu vzpamatovávaly z obřího vymírání na konci předcházejícího období – permu. Z hlediska klimatických podmínek nepředstavoval pro suchozemský život žádnou velkou výhru, neboť jej charakterizovalo spíše sucho a horko. Zároveň ale v jeho průběhu vznikla řada nových skupin plazů zahrnující například mořské ichtyosaury, aktivně létající pterosaury či slavné dinosaury.

Už od předcházejícího permu suchozemské fauně dominovala vývojová linie synapsidních nebo také "savcovitých" plazů. Savcovití plazi v permu dosahovali největší délky okolo tří metrů a váhy dvou tun, čímž se vyrovnali svým archaičtějším plazím souputníkům. V této době také odštěpili několik do budoucna úspěšných skupin – například terapsidy, mezi kterými nalezneme i předky moderních savců, nebo dicynodonty.

Jak to bylo s dicynodonty

Druhá jmenovaná skupina dosáhla velkého úspěchu hlavně v triasu. Do početnosti a druhové bohatosti se jim mohla vyrovnat jen málokterá konkurenční skupina obratlovců. V pozdním permu a pozdním triasu navíc dicynodonti prodělali dvě kola nárůstu tělesné velikosti. Největší známí zástupci této skupiny mohli dorůstat přes tři metry délky a vážit jednu až dvě tuny, podobně jako největší „savcovití plazi“ předcházejících období.

Podle dřívějších představ nicméně měli dicynodonti ke konci triasu začít spíše ustupovat čím dál větším a z ekologického hlediska dominantnějším dinosaurům. "Vládci druhohor" savcovité plazy brzy vytlačili takřka ze všech prostředí a většinu jejich linií dohnali k záhubě.

Dicynodonti měli nejprve ustoupit do Afriky, Asie a Ameriky. Následně měli zcela vyhynout. Savčí linie následující jury a křídy neměly přesáhnout více než půl metru a většina z nich se měla stát malými nočními "šmejdily". Dinosauři oproti tomu na 200 milionů let ovládli Zemi a dosáhli gigantických rozměrů.

Celá galerie

Jeden z největších rozdílů mezi dicynodonty a dinosaury spočíval v pozici nohou. Většina badatelů se shoduje, že zadní nohy obou skupin mířily přímo pod tělo. Dinosauři se mohli chlubit také podobně stavěnými předními končetinami. Taková pozice jim zaručovala efektivní pohyb srovnatelný s během dnešních savců. Přední nohy dicynodontů oproti tomu připomínaly spíše nohy krokodýlů. Široký rozchod těmto savcovitým plazům sice dával stabilitu, rozhodně se ale nejednalo o nějaké zářné běžce.

Místo ústupu devítitunový předchůdce slonů 

Hned několik z těchto zažitých představ ale nabouraly nové nálezy z Polska. Jak píše dvojice polských paleontologů ve vědeckém časopisu Science, na evropském kontinentu dicynodonti prokazatelně žili ještě na samém konci triasu. Žádný pozvolný ústup se tedy nejspíše nekonal.

Zástupci druhu, který badatelé pojmenovali Lisowicia bojani, navíc nebyli jen tak obyčejní. Podle velikosti nalezených kostí dorůstali délky 4,5 metru, výšky 2,6 metru a váhy devíti tun. Jinými slovy, jednalo se o tvory velikosti moderních slonů a zároveň největší nalezené zástupce evoluční linie vedoucí k moderním savcům předcházející třetihorám. Zároveň se jednalo o jedny z největších suchozemských zvířat v triasu. Větší už byly jen některé pozdně triasové linie dinosaurů.

Podle kosterních znaků se jednalo o specializované býložravce. U toho ale zajímavosti rodu Lisowicia nekončí. Soudě podle znaků na kostře růst těchto tvorů s jejich stářím nezpomaloval. V tom se liší od všech ostatních nalezených dicynodontů. To znamená, že nalezené kosti buď patřily nedospělým jedincům (což ale vzhledem k jiným kosterním znakům není příliš pravděpodobné), nebo jednici dorůstali plné velikosti velmi rychle a následně se jejich růst úplně zastavil.

V neposlední řadě se Lisowicia od všech ostatních známých dicynodontů lišila v tom, že u ní zadní i přední nohy mířily přímo pod tělo. Efektivitou pohybu se tak vyrovnala dinosaurům a v savčí linii svým modelem chůze předběhla dobu o mnoho milionů let. Ze všeho nejvíc se při pohybu patrně podobala dnešním slonům či nosorožcům. Neměli bychom se tak divit, že dosáhla i na konci triasu relativního úspěchu.

Nad celou řadou věcí nicméně můžeme jen spekulovat. Dicynodonti se na konci triasu začali zvětšovat ve stejné době, jako dinosauři. Vedl k tomu stejný tlak přirozeného výběru? Jednalo se o příčiny energetické? Nedostatek či sezónnost potravy? Nebo snad nárůst počtu nebezpečných predátorů? A proč se nakonec vládci druhohor stali dinosauři, zatímco i ti největší a nepokročilejší dicynodonti vymřeli? Zatím nevíme. S jistotou ovšem můžeme říct, že trias představoval období daleko dynamičtějších změn suchozemských organismů, než jsme donedávna tušili.

Zdroj: Sulej T & Niedźwiedzki G (2019): An elephant-sized Late Triassic synapsid with erect limbs. Science, 363.

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články