Zpět na články

Temně středověké 'multi-kulti'? Germánské pohřebiště hostilo obyvatele celé Evropy

Temný středověk si obvykle spojujeme s pádem Říma, nájezdy barbarů a celkovým úpadkem kultury, bohatství i vzdělanosti. Poslední, co bychom od tohoto období zmatků čekali, je kosmopolitní společnost spojující osoby z nejrůznějších koutů světa. Přesně to ale dokládá překvapivý nález z jižního Německa – i když hned druhý pohled naznačuje, že pozadí zdejšího "multi-kulti" možná bylo daleko temnější…

Bitva Franků s Alemany Bitva Franků s Alemany, zdroj: Profimedia.cz

Od pátého do jedenáctého století se toho na území Evropy změnilo opravdu hodně, od dominantního náboženství až po etnické složení obyvatelstva. Na začátku raného středověku navíc došlo ke stěhování národů, při kterém slovanské a germánské kmeny obsadily rozsáhlé oblasti střední, západní a jižní Evropy. 

Nález, o kterém se bavíme, vlastně není žádnou novinkou. Němečtí archeologové objevili raně středověké pohřebiště na území Alemanského kmene u města Niederstotzingen v Bádensku-Württembersku už roku 1962. Po porážce Alemanů Franky roku 497 se jejich území stalo částí Franské říše a spolu s tím přišly do módy také bohaté šlechtické pohřby. Hroby, které obvykle sdílela celá domácnost, se náhle staly symbolem moci, bohatství a postavení.

Výzkumníky proto nepřekvapilo, že ve dvanácti hrobech nalezli kromě třinácti koster v různém stupni rozkladu také pozůstatky koní a jezdecké výbavy, šperky, meče, brnění a další luxusní předměty. Symbolem moci mohlo být i zřízení pohřebiště v blízkosti křižovatky římských cest.

Dary z celé Evropy

Různé zajímavosti se ale začaly kupit už v šedesátých letech. Třebaže hroby náležely germánskému kmenu Alemanů, pohřební dary pocházely také z Francie, severní Itálie a Byzance. Kostry se mezi sebou navíc dost lišily. Deset náleželo dospělým, patrně různě rostlým mužům, zatímco další tři dětem. I přes to ale analýza izotopů kyslíku a stroncia ze zubní skloviny potvrdila, že pohřbení velmoži vyrůstali ve střední Evropě.

Není možné, že "domácnost" tehdy sestávala z biologické rodiny i mnoha nepříbuzných jedinců, kteří se během času dostali do velmožovy přízně? Podobný stav by naznačoval literárním pramenům, podle kterých v tomto období hrály personální vazby větší roli než půda a mohly stát na stejné úrovni, jako biologická příbuznost.

Nebo snad odlišná výbava hrobů představovala jen odlišné preference pohřbených? První analýzy zkrátka naznačily mnoho zajímavých možností, které se ale nepodařilo prokázat či vyvrátit s jistotou. O to zajímavější výsledky ovšem vydala nová studie založená na analýze přítomné DNA.

DNA promluvilo

Navzdory odlišné kvalitě těžce extrahované DNA se vědcům podařilo získat spolehlivý obrázek pohřbených Alemanů. Podle novějších údajů pohřebiště Alemané využívali zhruba v letech 580 až 630.

Nejméně jedenáct z nalezených velmožů byli prokazatelně muži. Mocenská role pohřbů se tak pravděpodobně omezovala na silnější pohlaví. Tomu nasvědčuje i archeologický objev několika ženských šperků v jednom z hrobů. Ženy zde patrně původně pohřbené byly, ale později je Germáni přesunuli jinam.

Analýza mitochondriální DNA, chromozomu Y a autosomální DNA dále naznačila, že šest jedinců patřilo mezi "etnické Alemany". Jejich genetický profil odpovídá motivům rozšířeným v dnešní severní, východní a střední Evropě. Vůbec nejbližší příbuzné těchto Germánů bychom dnes nalezli na Islandu či v Litvě.

Pět z nich dále vykázalo vzájemnou genetickou spřízněnost, která odpovídá příbuznosti do druhého kolena. Někteří jedinci tak s jistotou představovali otce a syny, další mohli být prarodiči, vnoučaty, strýci, bratranci či polovičními sourozenci. I tak ale každý z nich preferoval artefakty jiného původu. Výbava hrobů tak o příbuznosti pohřbených jedinců příliš nevypovídá.

Bohatí jižané ve střední Evropě

Další dva jedinci, oba mimochodem nalezení v hrobech obsahujících několik těl, naopak vědce pořádně překvapili. Podle genetického profilu se totiž jednalo o středomořské typy. Relativně nejpodobnější genetický profil dnes vykazují obyvatelé severního Španělska, obecně ale nejsou genomy těchto dvou pohřbených blízce podobné žádné dnešní populaci a nasvědčují původu v jižní Evropě či východním středomoří.

Situaci trochu komplikuje fakt, že izotopy v zubní sklovině jednoho z těchto velmožů odpovídají dětství ve větších nadmořských výškách. Dokonce je možné, že vyrůstal přímo na svazích Švýcarských Alp. Nikde ale není psáno, že oba "jižané" museli mít stejný původ. Ani genetická analýza nenasvědčuje jejich blízké příbuznosti.

Jak se ale vzali v jižním Německu dva cizinci z jihu Evropy? Proč se zde usadili a jak se stali součástí germánské domácnosti? Nelze vyloučit, že se jednalo o užitečné jedince, které Alemanští velmoži potkali na cestách. Moc se v raně středověké Franské říši odvozovala spíše od vazeb a loajality než půdy či biologické příbuznosti, a tak se tito lidé mohli stát významnou součástí vládnoucího rodu.

Pravděpodobnější ovšem je, že šlo o adoptované syny spojenců či vazalů, nebo přímo rukojmí, které si Alemanští velmoži vzali do domácnosti na výchovu. Etnická diverzita v jižním Německu tak nemusela pramenit z obchodních nebo kulturních vazeb, ale čistě mocenských důvodů.

Samotná přítomnost takto exotických jedinců, jejich honosný pohřeb a luxusní zboží ze všech koutů Evropy ale v každém případě naznačují, že v raně středověké Evropě velmoži cestovali, navazovali kontakty a posilovali vazby i na velkou vzdálenost.

Zdroj: O’Sullivan N, Posth C, Coia V, ... & Maixner F (2018): Ancient genome-wide analyses infer kinship structure in an Early Medieval Alemannic graveyard. Science Advances 4.

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články