Hvězdy chodí po dvou

Více než polovina hvězd existuje v tzv. binárním vztahu, kdy tato dvojice (či dokonce i trojice) vzájemně obíhá v rámci jediné soustavy. Procento zastoupení binárních hvězd se však liší dle jejich typologie - u hvězd jako je naše Slunce má své dvojče zhruba polovina pozorovaných hvězd. Naopak tělesa větší, jako jsou masivní a superhorké hvězdy třídy 0, je binárních systémů na 80 procent.

Přesná čísla jsou stále předmětem debat a výzkumu, je však evidentní, že statisticky je šance pro existenci hvězdy v binárním vztahu mnohem vyšší než pro vznik osamocené hvězdy, které si užíváme v naší sluneční soustavě.

Někteří mainstreamoví astronomové tak v minulosti spekulovali, že Slunce mělo či dokonce stále má své dvojce - mohlo by však jít o malého, obtížně pozorovatelného hnědého trpaslíka. Objekt stojící kdesi mezi běžnými hvězdami a plynnými obry, jako je Jupiter, sice disponuje procesy podobnými jako hvězdy, ale nevyzařuje světlo. Hypotetickému objektu na okraji sluneční soustavy se dostalo názvu "Nemesis" pro možnost, že vlivem své gravitace k vnitřním planetám periodicky vrhá spršky komet.

Ještě v 80. letech, kdy byla tato hypotéza postulována, však astronomové stopy po Nemesis nenašli a důkazy nemají dodnes - ani kosmický infračervený teleskop Wise vypuštěný v roce 2009 Nemesis neobjevil. A to vzdor tomu, že řadu jiných hnědých trpaslíků na obloze našel.

Poté, co průzkum oblohy nepřinesl zastáncům hypotézy Nemesis výsledky (a poté, co začaly panovat i pochyby nad periodicitou velkých vymírání), astronomie hledání Nemesis opustila. Hypotéze se poté bohužel dostalo největší pozornost zejména ze strany konspiračních teoretiků jako byl Zecharia Sitchin, kteří pro svou zálibu v "alternativním výkladu" archeologie a historie obvykle předpovídali apokalyptické odhalení "Nemesis" na rok 2012. Ani tato předpověď se zjevně nevyplnila.

Nyní však svitla naděje, že by se oběma skupinám mohlo paradoxně dostat částečně zapravdu. Nový model simulující vznik hvězd si totiž myslí, že v páru vznikají všechny hvězdy stejného typu jako Slunce - jenom některé si své dvojče však ponechají po delší dobu.

Ztracené dvojče Slunce

"Říkáme, že ano - Nemesis nejspíše kdysi dávno existovala," řekl spoluautor studie Steven Stahler Berkeley. Spolu se svou kolegyní Sarah Sadavoyová pár astronomů provedl průzkum nově vznikající hvězd v oblasti Perseova hvězdného embrya. Tato relativně blízká mlhovina obsahuje materiálu pro vznik 10 tisíc Sluncí a jde o líheň nových hvězd.

Na základě pozorovaného složení nových hvězdných objektů vytvořili matematický model kombinující kvanta dat, jež dříve v podobném množství nebyla dostupná. Z výsledků vyplývá, že celé Perseovo mračno může existovat, jenom pokud se hvězdy jako Slunce rodí v páru.

"Uskutečnili jsme řadu statistických modelů, abychom zjistili, zda bychom mohli vysvětlit relativní populace mladých jednotlivých hvězd a binárních souborů všech separací v Perseově mračnu," uvedla Sadavoyová. "Jediný model, který zvládl reprodukovat pozorovaná data, byl ten, ve kterém se všechny původní hvězdy formovaly jako široké binární systémy. Tyto systémy se buď za milión let zmenšují, nebo rozpadnou."

Široký model v tomto případě znamená, že dvojice hvězd typu Slunce od sebe při vzniku dělí přes 500 astronomických jednotek, neboli sedmnáctinásobek vzdálenosti Neptunu od Slunce. U jedné poloviny hvězd podobných Slunci se obě hvězdy posléze k sobě přiblíží, u druhé je po čase svazek zpřetrhán. I naše hypotetická Nemesis tak možná již před miliardami let odlétla kamsi do hlubin vesmíru.

Jak naznačuje zmíněný statisticky významný rozdíl mezi binárními vztahy hvězd jako je Slunce a hvězd třídy O (popřípadě dalších), odpověď na povahu binárních hvězd bude zřejmě ukryta v jejich složení a vzniku.

Hvězdy zřejmě při své "zárodečné" fázi vytvářejí elipsoidní útvar, jehož hmota je odstředivou silou nakonec zpřetrhána vedví a rozdělena na binární hvězdy, které se od sebe buď už navždy vzdalují (jako u nás - což vytvoří podmínky pro vznik stabilních planet), anebo se k sobě zase vrátí – podíl na tom může mít i vyšší gravitace mateřské hvězdy. "Dle našeho pozorování se nízkohmotnostní hvězdy jako Slunce nerodí ve své konečné podobě," dodal Stahler. "Jsou výsledkem rozpadu binárních svazků. "

Stahler a Sadavoyová přímo ve studii přiznávají, že jejich model bude nutno ověřit i na jiných hvězdných líhních, což by jejich závěry mimo Perseovo mračno mohlo klidně také zbořit. To však ukáží až budoucí studie.