Doba ale pokročila a technologický vývoj nyní umožňuje přenést tuhle zodpovědnost na výrobce aut. Už od konce šedesátých let se experimentovalo s testery, zabudovanými přímo do palubní desky, a od let devadesátých přešly do běžné praxe. Jak fungují?

Před nastartováním musíte dýchnout, a když tester naměří hodnoty překračující povolenou mez, případně k měření vůbec nedojde, auto na nastartování zareaguje spuštěním alarmu (nikoli zablokováním motoru, jak se občas traduje).

Aby se předešlo podvodům za účasti jiné osoby, je potřeba během jízdy dýchnutí v náhodných intervalech opakovat.

zdroj: VCU CNS

Zabudované testery jsou v současnosti používány pouze v případě již trestaných výtečníků: přístroj jednotlivá měření zaznamenává a hlídá, jestli si problémový řidič před jízdou opět nepřihnul.

Podle studie univerzity v Michiganu je to ale málo a její závěry jasně naznačují, že plošné zavedení testerů by mělo enormní pozitivní dopad co se prevence alkoholem zaviněných nehod týče.

Studie zpracovávala data z území Spojených států a jde o závratná čísla: když se vezmou v potaz způsobené majetkové škody, investice do nové technologie by se zaplatila během tří let. Především by ale bylo na ploše dalších patnácti let předejito zhruba 59 000 úmrtí a dalšímu milionu a čtvrt nehod.

zdroj: Jeffrey Smith

Starat se během jízdy o dýchání do testeru, který navíc musíte pravidelně kalibrovat, je jistě „pruda“ navíc, ale v kontextu záchrany lidského života jde o nepatrný ústupek z řidičského pohodlí. V Evropě se zatím hlasy, prosazující podobné opatření, ozývají především ze Švédska.

Jako vždy ale rozhodne schopnost automobilek přijít s řešením, které bude co nejpraktičtější v každodenním provozu, a zároveň spolehlivě rozpozná, jestli je osoba za volantem způsobilá řídit.