Zpět na články

Proč se v létě drbou velryby? Odpověď vás možná překvapí

Na první pohled by se mohlo zdát, že tak ikonická zvířata jako velryby už před námi neskrývají žádná tajemství. Pozornost lidí – ať už přírodovědců, umělců, nebo velrybářů – poutaly odpradávna a pronikly dokonce i na stříbrné plátno. O jejich tělesné stavbě, fyziologii i zvycích bychom měli vědět první poslední. Teprve nedávno však biologové odhalili, proč se některé druhy velryb v létě sdružují na mělčinách a zdánlivě nesmyslně se otírají o kameny.

Na tělech velryb vědci pozorovali cáry staré kůže, po drbání zmizely. Ilustrační snímek Na tělech velryb vědci pozorovali cáry staré kůže, po drbání zmizely. Ilustrační snímek, zdroj: ThinkStock

Jakmile se začteme do odborných pojednání, zjistíme, že velryby zůstávají velkou neznámou. Přírodovědci stále objevují důležité aspekty jejich biologie. O velrybích zvycích a chování to přitom platí dvojnásob. 

Zmíněné poblázněné chování velryb dostalo anglický název "rock-nosing", což můžeme volně přeložit jako "vrážení do kamení". Různé historické zdroje zahrnující svědectví Eskymáků, dalších obyvatel dálného severu a velrybářů jej zmiňují jako celkem běžnou věc. Teprve nedávno však vědci velrybí řádění položili do souvislosti s výměnou tělního pokryvu.

Kytovci, stejně jako všichni savci, mění v průběhu života svou kůži. Donedávna se mělo za to, že u naprosté většiny velryb dochází k postupné obměně. Sem tam ztratí šupinku kůže, takže se u nich, podobně jako u člověka, za nějakou dobu vrchní vrstvy těla kompletně obmění.

Přírodovědci ale rovněž zaznamenali, že některé druhy kytovců prodělávají daleko rychlejší a bouřlivější výměnu. Narvalové, běluhy či velryby grónské z Ochotského moře se v letních měsících sdružují a kompletně svlékají. Otírání o kameny by jim tak mohlo výrazně pomoci celý proces urychlit a vyhnout se útoku predátorů nebo rozhození tělesné teploty.

Cáry staré kůže

Bližší průzkum obou fenoménů podnikli američtí a kanadští zoologové studující velryby grónské v Cumberlandské zátoce u pobřeží Baffinova ostrova v severní Kanadě. Velryby grónské žijí ve většině severněji položených moří a představují tak ideální cíl pro výzkum periodického svlékání kytovců. Navíc se strukturou své kůže blíží běluhám, u kterých vědci nárazové svlékání kůže již dříve potvrdili.

Pozorování z lodi i dronu dosvědčila, že velryby grónské se do zátoky v létě opravdu připlouvají převlékat. Zaprvé výzkumníci zdokumentovali změny tělního pokryvu u totožných jedinců v průběhu dvou let. Na tmavé kůži se v důsledku kosatčích útoků, říznutí o ostré ledové kry a otírání o kameny u všech jedinců objevily nové bílé jizvy.

Co je ale ještě důležitější, připlouvající velryby měly nezřídka uvolněnou zkrabacenou kůži či z nich přímo části tělního pokryvu vlály. Novou kůži mohli vědci lehce odhalit díky její šedavé barvě. Ať už za změnami stála zvýšená teplota vody, nebo je řízeně odstartovala specifická délka dne či koncentrace hormonů, nárazový charakter svlékání byl evidentní. Vše potvrdilo i laboratorní vyšetření odpadlé kůže.

Naučený zvyk?

Většina velryb navíc ve zhruba osmimetrové hloubce dorážela na kameny a otírala se o ně, což se projevovalo bláznivým točením a drbáním na všech koncích těla. Drbání o kameny může stimulovat růst nové kůže, například díky tomu, že zvyšuje prokrvení vrchních částí těla.

Podobný důsledek má ostatně už samotná vyšší teplota vody v létě a na mělčinách. Drbání je tak možná jen naučeným zvykem. Polárním velrybám ale takřka jistě prospívá. Proti jiným důvodům návštěvy mělčin, například kvůli potravě, svědčí i to, že zde bylo k nalezení jen velmi málo živin.

Vzhledem k tomu, že se nárazové svlékání nápadně často vyskytuje u polárních kytovců, nelze vyloučit, že jim přináší nějakou zásadní výhodu. Nelze vyloučit, že potřebují kvůli vyšší intenzitě UV záření ve vyšších zeměpisných šířkách častěji měnit kůži. U tak dlouhověkých tvorů by se jinak mohlo neúměrně zvyšovat riziko rakoviny kůže.

Alternativní vysvětlení zdůrazňuje hromadění kožních parazitů nebo mikrobiálního odpadu zhoršující hydrodynamické, tj. plavební, a termoregulační, tj. teplotu udržující, vlastnosti tělního pokryvu. Jediným řešením může být včas se převléknout.

Může vést k přehřátí

V každém případě s sebou ale nárazové svlékání přináší řadu rizik. Nelze například vyloučit, že ohrožuje termoregulaci velryb. Na jednu stranu výrazně zvyšuje energetické nároky na udržování tělesné teploty. Velryby si na rozdíl od jiných mořských savců nemohou dovolit při výměně kožního pokryvu vylézt na souš.

Vyšší prokrvení svrchních vrstev kůže ale také může vést, zvláště v neobvykle teplých zálivech, kde se teplota vody pohybuje okolo osmi až devíti stupňů celsia, také k přehřátí. S tím souhlasí pozorování velryb plavajících s otevřenou tlamou. Podobné chování je v oblastech bez potravy příznakem přehřívání, neboť chladná voda v ústní dutině dokáže přes speciální orgán tělesnou teplotu velryb snížit.

Pravé důvody nárazového polárních velryb zůstávají záhadou. Stejně tak jeho spouštěče a rozšíření mezi různými kytovci. Úplně jasný není ani evoluční původ letního "drbání". Můžeme se ale spolehnout, že repertoár různých vzorců chování u mořských savců je daleko bohatší, než jsme si ještě nedávno mysleli.

Zdroj: Fortune SM, Koski WR, Higdon JW, Trites AW, Baumgartner MF & Ferguson SH (2017): Evidence of molting and the function of “rock-nosing” behavior in bowhead whales in the eastern Canadian Arctic. PloS one, 12.

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články