Poslední osamělé mamuty zabily mutace i změna klimatu

22. 10. 2019 – 18:40 | Příroda | Radek Chlup | Diskuze:

Poslední osamělé mamuty zabily mutace i změna klimatu
Poslední mohykáni | zdroj: Profimedia

Jejich čas na pevnině už vypršel. Na Wrangelově ostrově v Severním ledovém oceánu však žila ještě před čtyřmi tisíci lety skupina pěti stovek mamutů. Vědci zkoumají, co je zahubilo.

Konec poslední doby ledové před 11 700 lety byl začátkem konce pro mamuty. Chobotnatce zabíjeli pravěcí lidé, především ale byli vystaveni pro ně nepříznivým změnám klimatu.

Víme, že se mamuti se před 5 700 lety vyskytovali na ostrově sv. Pavla ležícím v Beringově moři. Tam se zvířata potýkala s nejistou situací. Ledy tály, hladina se zvyšovala a plocha ostrova zmenšovala.

Mamutům ubývaly zdroje potravy a populace řídla. Zásadní ranou ale bylo vysychání sladkovodních jezírek – jediného zdroje pitné vody na ostrově.

V roce 1995 byl podle radiokarbonové analýzy určen výskyt mamutů srstnatých na Wrangelově ostrově. A právě tohle byla poslední skupina mamutů, která bojovala o své místo na Zemi.

wrangelisle zdroj: Profimedia

Mamuti se na ostrov dostali při poklesu hladiny oceánu v době ledové. Pevnina se tehdy spojila s ostrovem. Poté při oteplení ale hladina stoupla a zvířata zůstala na ostrově izolována.

Mamuti se nedokázali přizpůsobit

Nejnovější výzkum úhynu mamutů vedla geochemička Laura Arppeová z Finského muzea přírodní historie, která studovala izotopy uhlíku, dusíku, síry a stroncia v kostech a zubech mamutů z celého světa. Cílem bylo rekonstruovat změny v přírodním prostředí tím, že je srovnala se změnami ve stravě a stanovištích mamutů.

Výsledky pro mamuty z Ruska, Ukrajiny i z ostrova sv. Pavla ukazují, že před vymřením těchto zvířat se složení izotopů v jejich kostech dramaticky změnilo, což odpovídá veliké proměně ve stravě a v samotném prostředí, se kterou se mamuti nedokázali vypořádat.

Mamuti na Wrangelově ostrově však změnu zastoupení izotopu uhlíku a dusíku před deseti tisíci lety nevykazovali. U této populace se jen zvýšil podíl síry a stroncia, což naznačuje zvýšené zvětrávání skalního podloží.

zdroj: YouTube

Sibiřští mamuti z doby ledové se spoléhali na tukové zásoby, kterými se zahřívali v drsných zimách. Mamuti z Wrangelova ostrova tyto tukové zásoby nepotřebovali, protože žili v mírnějších podmínkách. 

Pokud se ale nepotýkali s tak drsnými podmínkami jako mamuti z doby ledové, proč tak náhle vymřeli?

Arppeová se domnívá, že svou úlohu mohly sehrát krátkodobé povětrnostní události. Stačilo, aby v teplejší zimě více pršelo a zamrzla půda. Mamuti by tak neměli přístup k potravě.

Právě takový osud potkal dvě stovky sobů, kteří byli nedávno nalezeni na norském souostroví Špicberky. Kvůli dešti v zimě zamrzla půda a oni tak neměli dostatek potravy. Sobi si v závějích dokázali najít potravu, ale s ledovou krustou si jejich kopyta neporadila.

"Je snadné si představit, že populace mamutů, už oslabená genetickými poškozeními a problémy s kvalitou pitné vody, mohla podlehnout extrémnímu počasí,” řekl k tomu geovědec Hervé Bocherens z Univerzity Tübingen v Německu.

Genetické oslabení tamní populace zjistila před dvěma doktorka Rebekah Rogersová z Kalifornské univerzity, která na ostrově vedla výzkum mamutů. Zjistila, že genom tamních chobotnatců se před jejich vymřením prakticky rozpadl.

Ve zvířatech se nashromáždily špatné mutace. Jednoduše proto, že přirozený výběr v tak malé skupině a na tak omezeném území nemohl fungovat.

Mutace vedly ke ztrátě čichových buněk, mamuti tedy přišli o část schopnosti vyhledávat potravu. Omezily se rovněž jejich rozmnožovací instinkty.

Důležitá rozmanitost genů

Příběh mamutů srstnatých z Wrangelova ostrova, posledních zvířat svého druhu, upozorňuje na význam genetické rozmanitosti u ohrožených druhů. Nízká genetická rozmanitost vede k tomu, že daný druh už nelze zachránit.

Snímek obrazovky (82) wrangle ostrov Wrangleův ostrov. Místo, kde žili mamuti ještě před čtyřmi tisíci lety | zdroj: tisková zpráva

Škodlivé mutace v genech zvířat, které by se v dostatečně velké populaci zvířat vyskytovaly řídce, se za těchto okolností šíří celou populací. Tyto mutace pak ovlivňují základní funkce důležité pro přežití.

Druhy, které čítají pouze několik set kusů jedinců, jsou tedy dříve či později odsouzeny k záhubě. To se může týkat třeba gorily horské (Gorilla beringei beringei), největšího primáta na světě, který se vyskytuje na omezeném území v horské oblasti rovníkové Afriky.

Studie byla publikována v QuaternaryScienceReviews.

Zdroje:
Vlastní

Nejnovější články