Zpět na články

Obchod s jantarem bujel již v prehistorické Evropě

Jako výjimečný obchodní artikl historie máme tendenci vnímat spíše vzácné kovy - zlato, stříbro, měď. Dávno před nimi však první kultury našly zálibu v docela jiné druhu komodity. Řeč je o jantaru, ale i nefritu či obsidiánu, které bylo v dané éře snazší zpracovat a které kvůli svému vzhledu měly výjimečné postavení. Stopování toho, kterak primitivní evropské národy tisíce let před vznikem své civilizace s podobným zbožím obchodovaly, nám pomáhá ucelovat obrázek společnosti z této pradávné historie.

Jantar sloužil jako platilo. Ilustrační snímek Jantar sloužil jako platilo. Ilustrační snímek, zdroj: ThinkStock

První "nepraktický" artikl

Doposud měli historici na základě archeologických nálezů za to, že jantar po Evropě putoval přibližně od 2. tisíciletí před naším letopočtem – jeho zdrojem bylo přitom Pobaltí. Hlavní světové civilizace byly tehdy umístěny na severu Afriky (Egypt), na Blízkém a Dálném východě a nejblíže Evropě pak na území dnešního Turecka (Chetité). Nejblíže měly statutu civilizace bronzového věku na evropském kontinentu snad řecké Mykény - mimo východ Středomoří však byla Evropa podstatně méně osídlená a vyvinutá. Již v této periodě však po Evropě pomalu bujel obchod.

"Jantar je jedním z prvních artiklů dálkového obchodu, který nemá vyloženě praktický účel," řekl k významu jantaru historik Petr Zajíček, "Už od paleolitu se na dálkové trasy Evropou dostávaly například kvalitní pazourky z Pobaltí, ty jsou ale surovinou pro výrobu nástrojů. Ne tak jantar, ten jinou, než symbolickou funkci nemá. Drtivé množství evropského jantaru pochází z nalezišť právě v Pobaltí, kde se ho nachází tolik, že býval v minulosti nazýván zlatem severu."

Analyzovaný jantar z vykopávek v oblasti Cuchía Analyzovaný jantar z vykopávek v oblasti Cuchía, zdroj: M. Murillo-Barroso a Alvaro Fernandez Flores

Nová práce španělských archeologů pod supervizí profesorky Primitivy Buenové z madridské Universidad de Alcalá však dosavadní obrázek obchodování s jantarem po Evropě posouvá nejméně o dva tisíce let nazpět, tedy do 4. tisíciletí před naším letopočtem. Podařilo se ji totiž doložit, že jantar putoval na území dnešního Španělska o dvě milénia dříve, než byl vytlačen vyššími kvanty jantaru z Pobaltí. Síť prvních známých významných obchodních cest tak doznala výrazného rozšíření.

Středomořská spojka

Výzkumníci s použitím standardizované Fourierovy spektroskopie analyzovali 22 nalezených geologických vzorků i artefaktů a postulovali, že jantar objevený ve vykopávkách na severu Pyrenejského poloostrova pochází až ze 4. tisíciletí před naším letopočtem, tedy na konci místní etapy prehistorie, a zároveň že se shoduje s jantarem těženým na Sicílii. Vzorky jantaru, které naopak pocházejí z Pobaltí, jsou mladšího data - do oblasti dorazily až ve 2. tisíciletí a postupně vytlačily vzorky ze Sicílie.

"Objev je o to cennější, že pomáhá rekonstruovat pravěké obchodní trasy i dalším způsobem: Kromě tohoto jantaru totiž neexistuje žádný doklad o přímém kontaktu Sicílie a Iberského poloostrova ve 4. tisíciletí před naším letopočtem, tedy například importy keramiky, výrobků a podobně," hodnotí nález Zajíček, "Zato jsou doložené kontakty Sicílie se severní Afrikou a stejně tak severní Afriky s Ibérií. Obchodní výměna tedy patrně vedla tudy."

Namísto přímého kontaktu Pyrenejského poloostrova s Pobaltím se ukazuje jako daleko pravděpodobnější scénář, podle něhož pozdější jantar z Pobaltí, ale i dřívější jantar ze Sicílie, putovaly na území dnešního Španělska skrze obchodní výměnu pomocí Féničanů.

Snad právě prodloužení vnitrozemských tras ze Středomoří až do Pobaltí mohlo mít vliv na postupné zvyšování významu a dosahu baltického jantaru. Na každý pád právě přítomnost efektivnější námořní dopravy byla zřejmě významným důvodem toho, proč se kultury kolem Středomoří vyvíjely podstatně rychleji než vnitrozemské oblasti.

Autoři španělské studie o obchodu s jantarem sice přiznávají, že jejich práce neodpovídá na všechny neznámé – hraje však přesto do karet organickému narůstání dálkového obchodu, a tak nejen obchodní, ale i kulturní výměně mezi odlehlými kulturami.

Celá studie byla publikována v PLOS.

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články