"Myslím, že bychom měli Orion k červnu roku 2020 vypustit na misi k Měsíci, a musíme zvážit všechny možnosti, jak tohoto cíle dosáhnout," řekl Bridenstine, "Některé z těchto možností by zahrnovaly spuštění lodi Orion a evropského servisního modulu na komerční raketě."

To je nečekaně radikální změna v politice NASA. Agentura sice komerční nosiče využívá stále častěji (sama ostatně jejich vývoj z velké části zaplatila), Orion byl však jako "rodinné stříbro" NASA vyhrazen čistě pro lety s pomocí SLS. Bylo by jeho nahrazení komerčními raketami možné?

Realisticky bohužel spíše ne – alespoň ne dostupnými nosiči. Základní problém pramení už ze samotných rozměrů nosiče Falcon Heavy a lodi Orion. Zatímco ten první má průměr 3,6 metru, ten druhý má okolo 5 metrů. Ani jeden Falcon Heavy by navíc nestačil na vynesení celé mise EM-1.

Loď totiž bude potřebovat i urychlovací modul pro cestu k Měsíci a zpět, který by musel vynést druhý Falcon Heavy. Orion by se pak na oběžné dráze musel s urychlovacím modulem spojit – což by teoreticky nebyl problém, v praxi ale na něco takového není plavidlo konstruované.

Ve hře je tak spíše možnost, že Orion by se na své první misi mohl do vesmíru podíval spíše na konkurenční nosičích United Launch Alliance. "Mnohem pravděpodobnější je Orion na Delta IV Heavy a horní stupeň na Atlasu V 552," říká k možnostem Dušan Majer ze serveru Kosmonautix.cz. Ani takové řešení by samozřejmě nekurýrovalo absenci spojovacího mechanismu. Vůči ostatním alternativám by ale mohlo jít o cestu nejmenšího odporu. Vývoj spojení by pak vzhledem k problémům s SLS už mohl být relativně nenáročný.

Výhledově by SLS mohla nahradit Muskova superpraketa Super Heavy, popřípadě jiné vyvíjené alternativy – snad i připravovaný New Armstrong od společnosti Blue Origin.

Čekání na Godota

Program vývoje SLS se totiž stále více protahuje. Podle původních plánů měl prototyp nosiče vystartovat před dvěma lety. Namísto toho to nyní vypadá, že na jeho zádech by kabina s posádkou mohla poprvé letět snad až za pět dalších let.

Komerční řešení mise EM-1 navíc není jediné ohrožení užitnosti SLS. Nový návrh na rozpočet kosmické agentury navrhuje také zrušit vývoj jeho pokročilého "exploračního" 2. stupně. Příprava bude stále pokračovat pro základní verzi SLS, která na místě 2. stupně použije "přechodný" stupeň ve formě stupně z nosičů Delta III a Delta IV. Ten bude dostačovat pro lety lidské posádky k Měsíci.

Pokročilý explorační stupeň však měl nabídnout mnohem lepší možnosti pro vynášení těžkých nákladů i pro lety k Marsu a dále. Případné zrušení (zatím je vývoj jen pozastaven) pokročilého 2. stupně je tak výrazným limitováním možností celého programu SLS i budoucích misí lodi Orion.

Doposud byla kritika SLS přehlížena ze strategických i politických důvodů. Nosiči se vytýkaly už jen to, že jde o jednorázový nosič, jehož jediný start má vyjít až na půlmiliardu dolarů. Dokud šlo ale o jediný vyvíjený americký supernosič, dalo se nad tím přivřít oči.

Vzhledem k posledním úspěchům SpaceX a jejímu rychlému vývoji Super Heavy Starship se však zdá, že se karta obrací. Otázkou je, zdali v případě úspěchu Muskovy Super Heavy Starship (nebo potenciální lodi od jiné společnosti) bude nakonec potřeba i sám Orion. V době, kdy je nyní plánován první start Orionu s lidmi na palubě, by podle dnešních plánů (jakkoliv lze očekávat jejich posunutí) mohla snad létat i Muskova loď Starship, vynášená právě superraketou Super Heavy.

Ta má ovšem mít kapacitu až 100 lidí.

EDIT 22.3.: Byla opravena terminologie "servisního modulu" za modul "urychlovací" - byť i servisní modul disponuje menšími motory, a u podobné CSM lodi programu Apollo byly obě části součástí jediného pomocného modulu, u Orionu je přítomný i separátní urychlovací modul. Za korekci děkujeme astronomu Petru Scheirichovi.