Kometa nebo asteroid? A proč na tom záleží?

Do loňského podzimu, kdy na detekci Oumuamua došlo, byly astronomické teze jasné – většina mezihvězdných těles by měly být komety, asteroidů by mělo být málo. Důvodem jsou principy nebeské mechaniky při utváření planetárních soustavy. Protoplanetární disk z plynu a prachu při své rotaci vyvrhuje ze své periferie objekty na únikovou trajektorii s pomocí druhého hmotného tělesa – ve sluneční soustavě typicky Jupiteru.

Daleko více materiálu přitom bude logicky vyvrhnuto v dřívější fázi vývoje dané hvězdné soustavy, kdy se v protoplanetárním disku nachází i více hmoty. Proto: komet by mělo být víc.

Oumuamua však loni na podzim všechny překvapila. Podle našich teleskopů z ní totiž neunikaly žádné výtrysky plynů, jak se sluší a patří na každou spořádanou kometu. Začaly proto vznikat celé stohy nových teorií, podle nichž bude asteroidů v mezihvězdném prostoru přece jenom značný počet!

Poslední zajímavá extrapolace výsledků dorazila v březnu, kdy se právě na základě absence těkavých látek astronomové postulovali, že Oumuamua zřejmě přilétla od neznámé dvojhvězdy – namísto Jupiteru ji na únikovou dráhu vyslalo pravděpodobně druhé žhavé těleso, Oumuamua tudíž o svou vodu již nejspíše přišla během obíhání své dávné domoviny.

To se však s posledním překvapivým objevem do určité míry mění.

Oumuamua je již dávno na únikové trajektorii ze sluneční soustavy, poté, co tak nabrala rychlost pádem ke Slunci, nyní postupně zpomaluje. Byť z náruče našeho systému přesto nezvratně uteče, tempo postupně klesá. Rychlost tělesa jsme s to velmi dobře spočítat – a proto astronomy na konci července překvapilo, že se Oumuamua je od nás dále, než jsme čekali!

Následné zkoumání ukázalo, že se tak děje kvůli tomu, že Oumuamua má "vlastní pohon".

Dráha objektu Oumuamua | zdroj: CNEOS

Odvoláváme, co jsme odvolali

Vědeckofantastické implikace takového zjištění můžeme zřejmě vyloučit – pozorované zrychlení je totiž identické s tím, jaké bychom očekávali, kdyby Oumuamua přece jenom disponovala slabými výtrysky plynu jako "běžné komety". Zdá se, že těleso bylo průletem v blízkosti Slunce zahřáto a zbytky těkavých látek z něj nyní unikají způsobem, kdy fungují stejně jako reakční pohon našich raket.

Poté, co astronomové započítali odhadované výtrysky, předpokládaná pozice Oumuamua se dostala na pozici skutečnou.

Objem emitovaných částic a plynů je velmi malý – ve srovnání s "ocasem" například Halleyovy komety je Oumuamua doslova tintítko. Svůj vliv však na urychlení přesto mít mohou. Sluší se přitom dodat, že ačkoliv tedy nemáme kometární povahu potvrzenou přímým pozorováním, měření dráhy ledové srdce Oumuamua s vysokou pravděpodobností potvrdilo alespoň nepřímo.

Faktem je, že astronomové si vlastně identitou tělesa nebyli jistí po celou dobu průletu.

Na první pohled se může zdát, že "chaotická" identifikace Oumuamua není k práci astronomů příliš přívětivá. Vše, co ale studie ve skutečnosti identifikují, je pravděpodobnost nějaké možnosti – právě pro nejistotu kolem typu objektu byla Oumuamua částečně kategorizována jako nový (interstelární) typ objektu.

"Neexistuje žádná jednoznačná definice toho, co je kometa a co asteroid," vysvětluje nuance klasifikace těles astronom Petr Scheirich, "Zmíněná starší práce netvrdila, že Oumuamua přiletěla od dvojhvězdy – to byla jenom novinářská zkratka – ale pouze to, že zhruba třetina interstelárních objektů by mělo pocházet od dvojhvězd, a být tedy kamenných. Takže pokud by byla Oumuamua kamenná, mohla by pocházet z dvojhvězdy."

Co tedy z konečné identifikace Oumuamua jako komety plyne?

Potřebujeme více dat

Především vodítko pro možné další hledání podobných těles. Teorie platné před objevem Oumuamua jsou znovu platné – komet je v mezihvězdných tělesech zřejmě významná majorita. Minimálně u Oumuamua sice těkavé látky do značné míry vyprchaly, i tak však mají jejich zbytky značnou sílu. Přesto platí, že z jednoho tělesa se realita odvozuje velmi špatně.

"Jelikož je 1I Oumuamua prvním pozorovaným mezihvězdným poutníkem, není možné vyvodit obecné závěry týkající se daného typu objektů," shrnuje závěry Miloš Tichý z Kleťské observatoře, "Na to jich potřebujeme prozkoumat řádově desítky až stovky.”

V budoucnu by snad nová generace teleskopů na základě zjištění mohla další podobné objekty nacházet snáze, prozatím však na něco podobného můžeme zapomenout. "Výtrysky byly na hranici měřitelnosti našimi současnými metodami, odhalení tedy nemá vliv na identifikaci dalších podobných těles," dodává Tichý.

"Je to na každý pád neobvyklá kometa, a právě proto je velmi vzrušující," sdělila k objevu Karen Meechová, astronomka na univerzitě v Hawaii v Honolulu. Právě ona spolu s astronomem Marcem Micheliem z Evropské kosmické agentury odhalení publikovali v časopise Nature. Informace publikovala také česká observatoř Kleť.