Zpět na články

Curiosity na Marsu našla organické molekuly. Mimozemský život to však zatím není

Čtvrteční tisková konference NASA vyvolala velká očekávání již dopředu. Bylo známo, že se bude mluvit o posledních odhaleních roveru Curiosity na Rudé planetě - také však bylo známo, že se tiskovky bude účastnit vědkyně specializovaná na organické molekuly či vědec odpovědný za výzkum chemie atmosféry. Den poté jsme chytřejší - sonda totiž na Marsu (opět) našla organické molekuly, skutečně významná je však především druhá studie přinášející důkazy o propojení metanu a marťanských ročních období.

Autoportrét zvídavého vozítka na Marsu Autoportrét zvídavého vozítka na Marsu, zdroj: NASA

Co přesně nález vlastně znamená? V zásadě jej můžeme rozdělit na dvě studie.

Podle té první rover Curiosity především odhalil organické sloučeniny ve skalním podloží Galeova kráteru starém 300 milionů let. Mezi odhalenými látkami byly thiofeny, benzen, toluen a uhlíkové řetězce ve formě propanu a butenu. V této oblasti se kdysi vyskytovalo mělké jezero, oblast by proto mohla (leč nemusela!) být místem, kde se v dávných dobách na Marsu vyvíjel primitivní život.

Organické sloučeniny jako takové nejsou nutně tímtéž, co stopy života - právě život se z nich však skládá. Objev tak znovu potvrzuje, že Mars disponoval základními ingrediencemi pro podobné zažehnutí života jako na Zemi.

Uhlík a metan

Druhá, o něco významnější práce pak odhalila periodickou proměnu hodnoty metanu v atmosféře Marsu. Množství plynu se v různých dobách zvyšovalo a poté zase snižovalo - i to by mohlo být teoreticky důkazem někdejší přítomnosti života na Marsu.

Metan totiž mohl být odpadním produktem primitivních organismů. Jak v případě uhlíku, tak i v případě metanu však existuje i alternativní vysvětlení původu, které si vystačí čistě s anorganickými procesy. Je však pozoruhodné, že hodnoty metanu se měnily poměrně nárazově, což naznačuje, že by v jejich pozadí nemusely být čistě geologické procesy.

Naopak se zdá, že změny korelují s marťanským ročním obdobím - a to rovněž naznačuje, že metan by se mohl lišit v závislosti na tom, zdali se hypotetickému místnímu životu dařilo či nikoliv. Tato extrapolace závěrů je však prozatím jenom hypotézou. Stejně tak je možné, že zahřívání povrchu zmrzlý metan uvolňovalo přirozeně. 

"Oba tyto poznatky jsou průlomem v astrobiologii," píše Inge Loes ten Kate z Geologického ústavu Univerzity v Utrechtu v posledním vydání časopisu Science.

"Je to zajisté velice zajímavý a vzrušující objev, nicméně neměli bychom popustit uzdu naší fantazie příliš daleko a těšit se na brzké nalezení mikroskopických Marťanů," dodává k tomu Petr Brož z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR, který se v rámci svého zaměření věnuje výzkumu sopečné činnosti na povrchu Marsu, "Samotná přítomnost organických látek totiž život nutně neznamená, i když jeho vznik případně podporuje. Objevené organické látky totiž mohly vzniknout geologickými pochody spjatými s pyrolýzou organických makromolekul dopravených na povrch Marsu kamenitými meteority ze skupiny uhlíkatých chondritů."

Organické molekuly a život?

Podobně je to dle Brože i s marsovským metanem. Jak totiž pěkně shrnuje práce Dorothy Oehlerové a Etiope Giuseppeho z roku 2017, existuje řada geologických procesů, například sopečná činnost nebo nízkoteplotní přeměna některých sopečných hornin za přítomnosti vody v procesu tzv. serpentinizace, které umožňují vznik tohoto plynu i bez přítomnosti živých organismů. "Nový objev nás tak posouvá o krůček blíže k poznání, jestli život na Marsu existoval, či nikoliv – ale cesta k definitivnímu zodpovězení této otázky je stále dlouhá," dodává.

Curiosity tudíž život jako takový zatím stále nenašla. Co však odhalila, je další porce podpůrných důkazů indikujících, že dávný Mars měl zřejmě na vznik života velmi dobré šance. Nalezení případných jednoduchých forem života, fosilizovaných či možná stále přežívajících, však bude muset být úkolem pro další, budoucí misi. Rover Curiosity pro něco podobného zkrátka není vybaven.

Více nám snad o skutečné přítomnosti mikroorganismů na Marsu poví plánovaná automatická mise, která by mohla z Marsu odebrat vzorky půdy a dopravit je zpátky na Zemi. Na její realizaci si však počkáme nejméně v průběhu příštího desetiletí. Zcela nejpřesnější by samozřejmě byla dlouhodobá přítomnost lidské posádky na povrchu, která by mohla odebrat a detailně analyzovat stovky vzorků.

Pilotovaná mise NASA k Marsu se však stále odsouvá a momentálně to vypadá, že by snad mohla nastat kolem roku 2040. Jisté naděje dávají i marťanské záměry SpaceX miliardáře Elona Muska. Ten by posádku k Marsu rád vyslal někdy po roce 2023. Zdali však NASA doopravdy předežene, je stále ve hvězdách.

Přítomnost organických molekul totiž nelze zároveň ani přehánět jako cosi, co nevyhnutelně ke vzniku života vede. Organické molekuly jako takové byly na Marsu nalezeny již v minulosti, mimo Rudé planety pak byly detekovány například i na kometách či v mezihvězdném prostoru. Dalo by se vlastně říct, že tyto látky jsou ve vesmíru poměrně běžné - co tak skutečně při vzniku života hraje roli, je kontext jejich prostředí.

Obě studie byly publikovány ve Science zde a zde.

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články