Zpět na články

Čtyři lunární mise, které mohly navázat na Apollo už dávno

Současné připomínání historické mise Apolla 11 častokrát doprovází nářky nad tím, že se člověk od roku 1972 na povrch Měsíce stále nevrátil. Není to mnohdy stoprocentní pravda - automatické sondy vyrobené lidskou rukou přistávají na Měsíci stále. Je ale pravdou, že bota astronautova má zatím smůlu. V minulosti se však objevilo hned několik významných nápadů, jak na Apollo navázat. Žádný z nich nakonec nevyšel - ale právě to nejlépe ilustruje, proč je trvalejší návrat na Měsíc velmi náročný podnik! 

Raketa Saturn V skončila v muzeu Raketa Saturn V skončila v muzeu, zdroj: Profimedia.cz

Apollo 18 až 20

Ambice se však ořezávaly i na druhé straně železné opony. Ačkoliv poslední misí Apolla na Měsíci je mise Apollo 17, původně NASA plánovala k Luně vyslat i mise Apollo 18, 19 a 20. Po dosažení Měsíce jako cíle v kosmickém závodu však pro poslední tři mise... nebyl praktický důvod. Krátké návštěvy lodí Apollo na Měsíci byly sice vědecky významné, stály však příliš mnoho peněz. Navíc byly malé posádky schopny realizovat jenom omezenou paletu experimentů.

Poslední tři mise Apolla tak byly zrušeny ve prospěch toho, že se snad možná jejich vize naplní v navazujících programech. Na to však, jak víme, doposud nikdy nedošlo. Raketa Saturn V tak putovala do muzeí, její plány postupem času zastarávaly a inženýři odcházeli do důchodu, a NASA se zaměřila na vývoj znovupoužitelného raketoplánu.

Jeho původní ideou bylo, že opakovaně použitelný kosmický letoun snad sníží cenu letu tak, že další (lunární či marťanské) mise budou levnější, než by bylo využívání nástrojů programu Apollo. Sám raketoplán měl ostatně být jen první generací kosmického letounu - jeho nástupce měl být vyvinut v 90. letech.

Ale rovněž na ani jednu z těchto vizí nedošlo. Raketoplány byly nakonec podstatně komplikovanější a dražší na to, aby mohly být levnější alternativou, a vysoká cena jejich letů paradoxně zlomila vaz i zvažovanému vývoji nástupce.

Nástupce Apolla

Se zrušením misí Apolla 18 až Apolla 20 však nápady na využití techniky programu Apollo nezmizely. Takzvaný Apollo Application Program měl v 70. letech využívat vyvinuté lodě a nosiče pro další baterii misí. V reálu z nich uspěla jediná - orbitální stanice Skylab. Další vize byly zrušeny ve prospěch programu raketoplánů, který měl (v očích plánovačů) zajistit podobné lety snáze a levněji. Na to však právě kvůli technickým omezením raketoplánů nikdy nedošlo.

Apollo Applications Program navrhl tři další mise mimo stanici Skylab. Jednou z nich měl být pilotovaný oblet Venuše, dvě další se však zaměřily na Měsíc. NASA navrhovala vznik dvou různých fází stálé lunární základny AES (Apollo Extension Series) a LESA (Lunar Explorion System of Apollo), které by mohly posunout využívání Měsíce způsobem, o němž dnes můžeme jenom snít.

Stále se mělo jednat o čistě vědecké mise, nikoliv komerční využití například pro lunární těžbu. Namísto krátkodobých letů na pár dnů by však AES i LESA mohly na Měsíci vykonávat něco podobného, co se dnes děje na Mezinárodní kosmické stanici - tedy dlouhodobé experimenty a vývoj technik pro let k Marsu. 

Aldrin Cycler

Ze všech programů okolo je "Aldrin Cycler" jedinou ideou, která nikdy nepřekročila stádium mentální úvahy. Přišla však v roce 1985 z hlavy Buzze Aldrina, tedy druhého muže na Měsíci, a tak má jistou váhu.

Aldrin tehdy připomněl starší nápad na plavidlo, které by mohlo samovolně obíhat mezi dvěma kosmickými tělesy jen s minimem využitelného paliva. Hlavním cílem Aldrina bylo využít takovou kyvadlovou dopravu pro let k Marsu - stejně tak by však mohl Aldrin Cycler létat i k Měsíci a zpět. Plavidlo by tak nepotřebovalo (krom prvotního impulzu) silný nosič, a mohlo by otevřít cestu k hlubšímu vesmíru opět o něco levněji než starší vize.

Ani moderní vize letů k Měsíci a Marsu však s cyclerem nepočítají. Jeho inherentním problémem je totiž velmi krátké okno, které má lidmi osazené plavidlo na spojení s cyclerem. K tomu, aby na spojení vůbec došlo, musí navíc kabina s posádkou dosáhnout velmi rizikové trajektorie. Pokud se však nestihne s cyclerem spojit, bude to pro posádku znamenat velmi dlouhý návrat zpět na Zemi, který by mohl být v případě nedostatku zásob smrtelný.

Jenže právě možnost netahat s sebou zásoby pro týdny či měsíce trvající misi má být hlavní předností využívání cycleru. Lze tak pochybovat, že Aldrinův nápad vůbec někdy doradí do reality jako plavidlo pro lidské mise. Možná by však mohlo jít o "automatizovaný vláček" pro dopravu zásob.

Constellation

Zatím poslední ambicí byl program vyvíjený v NASA mezi lety 2005 až 2009. Constellation byl vlastně přímý předchůdce nynějšího Artemis - a to ve více ohledech. Taktéž plánoval přistání na Měsíci jako jakýsi odrazový můstek pro budoucí lety k Marsu. A také využíval podobný hardware. Namísto nosiče SLS (který možná ještě dílem nahradí rakety z dílny SpaceX) měl přijít s novou rodinou raket Ares. Jinak ale měli astronauti využívat lodi Orion (která je stále ve vývoji) a lunárního modulu Altair (který byl zrušen a nahradí ho nejspíše nový modul některé soukromé společnosti). Constellation tak rovněž působil jako jakýsi revival programu Apollo.

Osudná mu byla cena letu. Obamova vláda tak Constellation omezila čistě na vývoj lodi Orion ve prospěch budoucích soukromých ambicí. Dodnes jde o kritizovaný krok, protože lunární let se tím vlastně opozdil snad až o jednu generaci. Na druhou stranu, uvážíme-li současný stav budoucího programu Artemis, který možná zachrání právě firmy SpaceX či Blue Origin, možná bude pobídka pro soukromé kosmické dopravce nakonec ještě spásou návratu člověka na Měsíc.

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články