Zpět na články

Bahenní ostrov Zalzala Koh 'žil' jen šest let. Už opět zmizel pod hladinou moře

Nic netrvá věčně, ani půda pod vašima nohama. Ostrov Zalzala Koh se v Arabském moři objevil teprve před šesti lety po velmi intenzivním zemětřesení, které si s sebou vzalo mnoho životů. Podle satelitních záběrů NASA se nyní ostrov opět vrátil pod vodní hladinou. Jde o přirozený proces dočasných ostrovů, které vznikají díky pohybu tektonických desek.

Bahenní ostrov Zalzala Koh u pákistánského pobřeží Bahenní ostrov Zalzala Koh u pákistánského pobřeží, zdroj: National Institute of Oceanography Pakistan

Zalzala Koh (Zemětřesná hora) je ostrov, který se zrodil v roce 2013 během zničujícího zemětřesení o síle 7,7 magnitudy. Zemřelo více než 800 lidí, v trosky se proměnilo 21 tisíc domů. Po odeznění zemětřesení spatřili lidé v pákistánském městě Gwadar velký výběžek bahna a skály, které vyčnívaly z vod zálivu města – bahenní sopku Zalzala Koh.

Na rozdíl od vyvřelých sopek, které díky magmatické aktivitě chrlí lávu, bahenní sopky vznikají tehdy, když voda z kašovitého bahna proniká vzhůru vadami a prasklinami v zemi. Bahenní sopky se vyskytují na Zemi ve velkém počtu. Jejich rozměry jsou často jen kole, jednoho či dvou metrů. Sopečný ostrov u Pákistánu byl ale mnohem větší, za což mohla pokročilá kolize arabských a euroasijských tektonických desek.

Jak arabská tektonická deska postupně klesá pod euroasijskou desku, vzniká fenomén zvaný subdukce. Měkké jílové sedimenty na okraji euroasijské desky se začínají hromadit. Následuje tak efekt, kdy se voda a plyn zachycené ve skále natlakují. "Tlak tekutin se stává tak velkým, že sedimenty bohaté na jíl pohřbené hluboko v podzemí se chovají téměř jako kapalina," popsal geolog Mark Tingay z Univerzity v Adelaide a dodal: "Bahenní sopka vzniká, když se tlak tekutiny stane dostatečně velkým, aby zlomil překrývající se skály, které tyto intenzivní tlaky utěsňují, což způsobí, že tato bahna a plyny vybuchnou."

Nevyhnutelný zánik ostrova

Zalzala Koh byl na poměry bahenních ostrovů obrovský. Jeho povrch se nacházel 20 metrů nad hladinou Arabského moře, byl 150 metrů dlouhý a 180 metrů široký. Podle ostrovních standardů měl být Zalzala Koh považován za malý ostrůvek, ale ve srovnání s ostatními bahenními sopkami šlo o pěkného macka. Byl viditelný dokonce i přes satelit.

Právě možnost sledování ostrova satelitem nám mohla zprostředkovat jeho přirozený a nevyhnutelný zánik. Formace jako Zalzala Koh jsou velmi náchylné k rychlé erozi. Proces eroze byl u Zalzala Koh patrný už dva měsíce po jeho zrození. V roce 2016 místní obyvatelé města Gwadar říkali, že bláto zmizelo při přílivu z dohledu, i když téhož roku záběry ze satelitu NASA Landsat 8 odhalily stopu ostrova, který ležel těsně pod vodní hladinou.

Na snímcích z 27. dubna tohoto už jde vidět, že ostrov Zalzala Koh spolklo moře. Náznak jeho existence je už velice slabý. Nyní to však jeho definitivní konec. Například bahenní ostrov Malan se po svém zmizení objevil ještě nejméně dvakrát. Pokud se Zalzala Koh opět vynoří z hlubin moře, snad nebudou okolnosti jeho návratu tolik zničující.

Informaci přinesl Science Alert.

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články