Pokud bychom sestavovali seznam nejzáhadnějších jezer světa, na přední místa bychom patrně zařadili skotské jezero Loch Ness, nebo antarktické jezero Vostok.

Ještě víc otázek ale v posledních osmdesáti letech vyvolává himálajské jezírko se zvukomalebným názvem Rúp Kund. Na jeho dně se nachází stovky lidských těl v různém stupni rozkladu.

Donedávna jsme se mohli jen dohadovat, jaký je původ ponuré vysokohorské kostnice. Odpovědi sliboval až rozsáhlý molekulárně-biologický průzkum. Jak už to ale u podobných projektů bývá, celá záhada je po zveřejnění výsledků ještě zamotanější než předtím.

Když se řekne "himálajské Jezero koster", na mysli vytane obraz rozlehlé větrem bičované nádrže, které by se člověk nejradši obloukem vyhnul. Ve skutečnosti ale tento objekt, ledovcové jezero Rúp Kund v severozápadní Indii, nedosahuje ani velikosti našeho Černého nebo Čertova jezera.

Mapa ukazující polohu jezera Rúp Kund s trasou hinduistické pouti Nanda Devi Raj Jat | zdroj: Profimedia

Nachází se v nadmořské výšce zhruba 5000 metrů nad mořem, hluboké je dva metry a měří asi tolik, jako plavecký bazén. Po většinu roku jej navíc svírá led.

Zajímavost tohoto plesa tkví v něčem docela jiném. Jak naznačuje už jeho název, dno jezera pokrývají nánosy lidských kostí. Množství těl, které se do nádrže musely dostat, udivil už jeho první západní objevitele v 40. letech minulého století. Různé propočty ukazují až na 600 obětí.

Více tragédií na jednom místě

Podle místních legend patří kosti skupině poutníků, kteří urazili na náboženské pouti místní bohyni. Jezero opravdu leží na trase hinduistické pouti Nanda Devi Raj Jat, na kterou se poutníci vydávají jednou za dvanáct let.

Různý stupeň rozkladu těl – některé kostry jsou zcela holé, jiné ještě zčásti obalené masem či se zbytky šatů – ale napovídá, že patrně nepůjde o památku jedné tragické události.

Další navržené možnosti zahrnují hypotézy, že šlo o poutníky, kteří zemřeli na blíže nespecifikovanou nákazu, přívržence náboženské sekty, kteří na místě spáchali hromadnou sebevraždu, japonské či Indické vojáky, nebo náhodné oběti lavin a sesuvů kamení.

Nejnovější vysvětlení si všímá toho, že některé lebky nesou známky prudkého úderu tupým předmětem. Vzhledem k tomu, že podobná zranění nevykazují žádné jiné kosti, výzkumníci spekulují, že by těla mohla představovat oběti prudkých krupobití. Většině těchto hypotéz ale protiřečí jeden, nebo více dokladů.

S cílem záhadu Jezera kostí konečně vyřešit odebrali vědci několik dlouhých kostí, vzorky z nich rozemleli a analyzovali přítomnou DNA. Pomocí tohoto postupu mohli určit, z jakých oblastí oběti himálajského jezera pocházely a zda šlo o jednu skupinu, nebo množství nezávislých obětí. Stejné vzorky dále posloužily i k radiokarbonové analýze stáří koster, která by rovněž mohla do celé záležitosti vnést více světla.

Výsledky studie ale víc otázek nastolily, než zodpověděly. Některé oběti jezera byly vysoké, jiné nízké. Nacházeli se mezi nimi muži, ženy i děti. S největší pravděpodobností to nebyli příslušníci jednoho kmene, ale ani vojenská výprava. V neposlední řadě potom vědci v kostech neobjevili známky po bakteriální nákaze. Ani hypotéza s epidemií tak nejspíše nebude správná.

Z genetického hlediska pochází zkoumané ostatky nejméně ze tří různých populací. Ani jedna není blízká obyvatelům sousedních vesnic.

První z identifikovaných populací má dnes nejbližší příbuzné v jižní Asii, druhá v západní Eurasii (v dnešním Řecku) a třetí v jihovýchodní Asii (dnešní Malajsii až Vietnamu). Aby toho nebylo málo, oběti z první skupiny zemřely mezi 7. a 10. stoletím našeho letopočtu, zatímco ty ze druhé a třetí skupiny mezi 17. a 20. stoletím.

Přinejmenším v prvním případě navíc můžeme s velkou dávkou jistoty říct, že zkoumaní lidé zemřeli při několika nezávislých příležitostech.

Výzkum nekončí

Závěr, že všechny oběti jezera nepochází z jedné skupiny, potvrdila i analýza bílkoviny kolagenu v kostech. Ta nese záznam o tom, jak se nositelé kostí stravovali v posledních desetiletích života. Výsledky ukázaly, že příslušníci tří etnických skupin, jejichž kosti leží v jezeře, měli odlišnou dietu zahrnující v různých poměrech nestejné typy rostlin.

Záhada Jezera kostí tak patrně nemá žádné jednoduché vysvětlení. Oběti z první a třetí skupiny by snad opravdu mohly představovat hinduistické věřící, kteří zemřeli při náboženské pouti vlivem katastrofické události – laviny, sesuvu, nebo třeba krupobití. Daleko větší otazník visí nad příslušníky druhé skupiny.

Geografická poloha oblasti svádí k úvahám, zda ostatky nemohou patřit příslušníkům některého z kmenů, které geneticky ovlivnili vojáci řeckého vojevůdce Alexandra Velikého. Vzhledem k  časovému odstupu mezi oběma událostmi (Alexandr Veliký do Indie táhl ve čtvrtém století před naším letopočtem, zatímco nalezené kostry pochází ze 17. až 20. století našeho letopočtu) by ale musely být jejich geny patrně více naředěny nebo nést známky příbuzenského křížení.

Spíše to byli cestovatelé nebo obchodníci z tehdejší Osmanské říše, které na cestě zastihla nějaká katastrofa. Další výzkum by se v každém případě měl zaměřit na specifické rysy místní krajiny a průzkum historických zdrojů. Ty by snad mohly nést záznamy o skupinách cestovatelů, kteří se v posledních staletích vydali do této oblasti a zmizeli beze stopy.

Zdroj: Harney É, Nayak A, Patterson N, ... & Broomandkhoshbacht N (2019): Ancient DNA from the skeletons of Roopkund Lake reveals Mediterranean migrants in India. Nature Communications, 10.