Eoanthropus dawsoni, Dawsonův člověk z úsvitu věků, jak byl nález pojmenován, způsobil mezi odborníky bouři. Nadšení z objevu, který přesně odpovídal dobovým představám o podobě pračlověka, ale vystřídaly pochyby o pravosti nálezu. Oprávněně.

Po druhé světové válce se jasně ukázalo, že Piltdownský člověk je padělek. Kdo ale kosterní nálezy vyrobil a do štěrkových vrstev nastražil? Byli to snad sami autoři? Nebo si z nich někdo chtěl vystřelit? Tato otázka dlouhá léta vzdorovala řešení. Až donedávna – moderní analytické metody totiž na Piltdownského člověka vrhly úplně nové světlo.

Co že to vlastně Dawson s Woodwardem objevili? Dawson v únoru roku 1912 svému příteli oznámil nález části lidské lebky, která se podle jeho názoru může svým významem vyrovnat nejdůležitějším antropologickým nálezům. Ve stejném roce svůj nález předvedli Britské geologické společnosti v Londýně.

Sestával z části spodní čelisti nápadně podobné dnešním velkým lidoopům a svrchní, na první pohled daleko modernější, části mozkovny, která byla k nerozeznání podobná modernímu člověku. Celou sestavu ještě doplňovaly dvě opotřebované stoličky, svým tvarem náležející někam mezi velké lidoopy a moderní lidi.

Nadšení vystřídaly pochybnosti

V následujících letech Dawson na stejném místě objevil řadu nástrojů a také polo-opičí, polo-lidský špičák. Aby toho nebylo málo, o čtyři roky později Dawson oznámil objev druhého naleziště, které mělo taktéž obsahovat pozůstatky eoanthropa.

Určité pochybnosti ohledně nálezu vyvolal už fakt, že ho autor svým kolegům k výzkumu odmítl zapůjčit a za tímto účelem zhotovil jen přesné odlitky. I přesto ale kosterní pozůstatky v některých kruzích vyvolaly nadšení – vždyť vypadaly přesně tak, jak bychom chybějící mezičlánek mezi "opicí" a člověkem tipovali.

Od nepatrných náznaků, že se na místě mohly promíchat pozůstatky dvou různých tvorů, a poměrně podezřelého objevu druhého naleziště ale postupem času nabrala na síle řeka pochybností. Kosti prokazatelně pocházejí z různých období, manipulovalo se s nimi, byly nabarvené a obroušené. I tak ale trvalo více než 40 let, než byl Piltdownský člověk definitivně zavržen jako podělek.

Kdo ovšem nálezy vyrobil? Sám Charles Dawson, původní nálezce a člověk s praktickými znalostmi úpravy artefaktů? Jeho vědečtěji založený přítel Arthur Woodward, nebo někdo z jejich pomocníků? Některý z významných badatelů, kteří se na místě vykopávek pohybovali – například francouzský myslitel Teilhard de Chardin – ať už by tím sledovali cokoli? Či snad na falzifikátu pracovalo několik lidí naráz?

Zneuznaný autor padělku

Všechny kosti, které nesly starobylé "opičí" znaky – kus dolní čelisti a zuby objevené na obou nalezištích – podle moderní tvarové a rentgenové analýzy pochází z jediného kusu mladého orangutana. To naznačila i genetická analýza, byť bylo v tomto případě těžké kvůli manipulaci se vzorkem a jeho poničení získat jakékoli vzorky.

Podařilo se nicméně vyčíst, že orangutan pravděpodobně pocházel ze západního Bornea. Lidské kosti zapojené do falzifikátu – části mozkovny – byly uměle nabarvené, aby seděly ke zvířecím pozůstatkům. Rovněž dosahují poněkud větší tloušťky, než je moderním standardem, což je pravděpodobně důvod, proč je falzifikátor použil. Obvyklé variabilitě moderního člověka se ale ani tak nevymykají. Jde o pozůstatky nejméně dvou, pravděpodobně středověkých, lidí.

DNA k příslušné analýze se z nich ale bohužel získat nepodařilo. Pokusy o radiokarbonové datování kostí s cílem určit jejich stáří rovněž vyzněly do prázdna. Co se ovšem bez sebemenší pochybnosti potvrdilo, je modus operandi autora padělku. Barva, kterou byly kosti namořené, jejich sbroušení, poškození při vyrvávání zubů, vycpání štěrkem a další úpravy jednoznačně ukazují na jediného padělatele.

A tím byl byl s největší pravděpodobností Charles Dawson. Nejen, že byl prvním objevitelem nálezu, ale zároveň oplýval kontakty mezi vědeckou komunitou a měl i potřebné dovednosti. I když se v průběhu času objevilo několik teorií o možných spolupachatelích, poslední analýza Piltdownského člověka jasně ukázala, že padělatel byl s největší pravděpodobností jen jeden.

A jaký byl motiv? Jak už to tak bývá, jeho hlavním cílem byla pravděpodobně sláva. I přes svou hojnou odbornou činnost se marně domáhal různých poct a na nedostatek uznání si stěžoval v nejednom dopisu.